Alánkovi jsme jako asi tříměsíčnímu miminku pořídili houpačku Hojdavak. Dlouho jsem si to tehdy rozmýšlela, přeci jen úplně levná nebyla a já jsem se bála, že se mu v ní nebude líbit. Pozitivní ohlasy mne ale nakonec udolaly a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali. Alan v ní dokázal usnout, takže jsem si mohla odskočit a na chvíli ulevit svým zádům – jinak totiž usínal jedině v šátku. Taky se díky ní prodloužila délka spánku ze 30 minut na hodinu a půl!

Když jsme pak dosáhli hmotnostního limitu a museli jsme ji sundat, bylo mi to strašně líto. Rád si tam jen tak ležel, T ho tam dokázal uspat… Byl to prostě náš velký pomocník. V té době se ale jiná verze nevyráběla a tak se nedalo nic dělat. Jenže pak přišel Hojdavak s verzí Junior. Unese děti až do 50 kg, svým střihem umožní i to, že si tam děti můžou sami nalézt/vylézt a z pomocníka na spaní se rázem stane nejoblíbenější místo v bytě.

Alan si tam nejradši čte, vyhovuje mu, že se mu látka krásně přizpůsobí a tak se mu pohodlně leží i sedí. Ale taky v ní dokáže pořádně blbnout a houpat se jak o život. Nosí do ní plyšáky, nejradši by zhoupnul i nás. A já jsem šťastná, že máme doma něco, co mu kdykoli vykouzlí úsměv na tváři a u čeho se oba vyblbneme…

Pokud váháte, mrkněte na fotky, myslím, že mluví za vše. A nebo rovnou koukněte na stránky Hojdavaku (klik).