sdedou

…ptala se mě babička, když jsem jí vyprávěla, jak mi táta vozí každých čtrnáct dnů obědy. No, jasně že umím. Ale od táty je to prostě tak nějak lepší.

Když jsem byla ještě v šestinedělí, ale T už musel začít chodit do práce, navrhl mi táta, že někdy přijede a něco dobrého uvaří. Ze začátku to byly hlavně ryby, protože má za rohem Makro a může je koupit čerstvé. Ale pak šestinedělí skončilo, a obědové návštěvy zůstaly. A protože už ryby byly jaksi monotónní, začal táta vozit svoje speciality.

Stal se z toho takový hezký rituál. Nemusím se s Alánkem vláčet do města, jeden den nemusím řešit oběd. Táta přijede, uvaří, popovídáme, pohraje si s Alánkem. To jídlo je vlastně takový bonus. Ale bez něho by to nebylo ono. Jestli mi něco v mojí nové rodině chybí, je to právě tátovo vaření. I když T umí taky skvěle vařit, a občas si dáme záležet a uděláme něco fakt dobtého, táta už má holt praxi a tak ta jeho jídla mají takový jiný ráz.

Třeba onehdy přivezl jehněčí vnitřnosti vařené na kořenové zelenině a červeném víně. No to člověk prostě nevymyslí. Nebo cuketovo-mangová polévka. Kam ty na ty nápady chodíš, ptám se ho vždycky…

A tak i když mám teď svojí rodinu, o kterou se starám, i když jsem máma a manželka, pořád se ráda nechám „obsloužit“ jako kdybych byla zase dítě, co nemusí nic řešit 🙂

odtaty