Ačkoli mám Vánoce obecně spojené s mnoha krásnými zážitky, pohádkami, cukrovím, atmosférou, několikrát byl Štědrý den mým snad nejhorším dnem v roce. Třeba když jsme s bráchou místo vysněné televize dostali pytel uhlí, nebo když jsme na Štědrý večer mrzli v zimě před babiččiným bytem, protože nefungovaly zvonky.

A mohla bych pokračovat. Jenže mnoho lidí nemusí vůbec potkat takové extrémní zážitky a přesto stráví svátky v totálním stresu. Jak je možné, že tak krásný a sváteční čas si tolik lidí přímo otráví tím, co se musí, nebo by se minimálně mělo, co mají všichni ostatní a já to nemám atd.? Nakupovat hromady dárků na poslední chvíli, udělat domácí “vánoční” úklid, napéct třicet druhů cukroví, vyzdobit byt, udělat zásoby jídla… a já nevím co ještě. Nejde přeci spíš o to, užít si tu pospolitost, to těšení se, klid, pohodu?

Před týdnem jsem já sama přemýšlela, kdy upeču cukroví, když nemám žádný čas navíc a příští týden mám nejdůležitější referát tohoto semestru. Byla jsem z toho ve stresu. A pak jsem se prostě rozhodla, že na to kašlu. Udělám dva, tři jednoduché druhy, stejně je budeme jíst jenom my s T (a stejně dostanu ještě hromadu nejlepšího cukroví od babičky). A pak sušenky bez cukru pro Alánka. A tím to hasne. Proč bych se tím nějak extra namáhala, když je to vlastně úplně zbytečné? A tak jsem si v pondělí udělala přípravu, a během včerejšího dne jsem dokončila dva nepečené a jeden pečený druh cukroví, provonila jsem si byt, zabralo mi to celé tak hodinu a půl a mám hotovo. Bez stresu, bez výčitek.

A úklid? To s miminem v domě stejně nemá cenu. Já už se tedy na Vánoce jenom těším. A co vy?