Navzdory nepřízni počasí jsme dnes už v osm ráno seděli s Alánkem v tramvaji směr Vyšehrad. Zmoklí, ale natěšení na naše první společné divadlo! Trochu jsem chtěla zůstat ve vyhřáté posteli a učit se na úterní zkoušku, tak jsem pak celou cestu dumala, zda to opravdu bude stát za to. Stálo!

Někteří možná řeknou, že pro tak malé dítě tyhle akce stejně nemají význam. Já si ale myslím, že je strašně důležitý kulturně děti vzdělávat už od miminka. Oni totiž vnímají mnohem víc, než je jim obecně přiznáno, a i kdyby jim takové představení mělo jen na chvíli vykouzlit úsměv na tváři, stojí to za to!

Akvabatolárium jich vykouzlilo hned několik. Ale zpátky na začátek. Uvnitř stanu bylo teplo, a díky pěnovým puzzlím na podlaze se mohli děti válet během celého představení na připravených polštářích. Ještě před začátkem představení přímo vyzývaly k dovádění barevné nafukovací kruhy, děti se dlouho neostýchaly a hned jich bylo všude plno. I během představení děti dováděli v prostoru, čímž se zcela odstranila hranice mezi publikem a pódiem, a atmosféra tak byla skvělá. Paní herečka úspěšně integrovala dětské dovádění do samotného představení, a pobavili se tak i rodiče.

Skvělé bylo použití běžných předmětů jako jsou houbičky nebo kolíčky, které děti milují a proto nebylo tak těžké zachytit jejich pozornost. Nakonec všichni přítomní rodiče s lehkým zděšením v očích pozorovali, jak jejich ratolesti dovádí v napuštěném bazénku. Alana naštěstí víc lákalo chodit ze stanu věn a zase zpátky, a tak sice nebyl mokrý, ale protože u toho několikrát spadnul, jeli jsme oba domů jako prasata 😀

Kdo jste letos Vyšehrátky nestihnul, já Vám je zase příští rok připomenu :))