Jak si někteří z vás už možná všimli na stories, dnes jsem dopoledne odevzdala dítě babičce a vyrazila jsem na akci Dinner in the sky (v mém případě tedy lunch in the sky). A bylo to něco naprosto neuvěřitelného! Jeden z největších zážitků v mém životě, a možná nejodvážnější věc, kterou jsem kdy podnikla!

Jak už samotný název vypovídá, jedná se o jídlo podávané v oblacích. A to doslova. Na velmi vychytané plošině vás spolu s několika kuchaři a číšníky vyvezou do padesáti metrové výšky, kde se potom podává oběd, večeře nebo třeba koktejl. Záleží na vás, jakou denní dobu si vyberete.

Už dlouho jsem se na to fakt těšila, aniž bych si uvědomovala, v jaké výšce vlastně budeme. Až když jsem onu plošinu a její konstrukci viděla, popadla mě panika, že to nedám. Vždyť to je strašně vysoko! Hrála jsem si ale na hrdinku a při usazování jsem si vybrala místo úplně na kraji, vedle mě teda nebylo už nic než propast. Když všichni nastoupili, byli jsme pár větami poučeni, že si za žádných okolností nemáme sundavat pásy a ať se snažíme nic nepustit na zem, plošina se začala zvedat. A s ní i můj žaludek. Zkusila jsem se podívat dolů a úplně se mi zatočila hlava! Ty jo, já to fakt nezvládnu, blesklo mi hlavou a snažila jsem se dívat se před sebe.

Představovala jsem si to totiž trochu jinak – že ta plošina bude opravdu plošina. Že bude mít pevnou podlahu a dolů ani nebude vidět, jen do stran. Jenže tady měla každá sedačka své vlastní místo a vedle vás..nebylo nic. A já neměla nic an pod sebou, protože na malou desku na nohy jsem nedosáhla.

Když jsme se po pár minutách dostali až úplně nahoru, klepali se mi ruce a chtěla jsem to jen mít za sebou. Pak jsem se ale rozhlédla kolem sebe…to byla nádhera. Celá Praha jako na dlani – a to ani nebylo hezký počasí. Takový výhled na moje milované město jsem nikdy nezažila. Po chvíli jsem se dokonce odvážila podívat se i dolů a k mému údivu to nebylo tak hrozný! Plošina se celou dobu lehce pohupovala, ale na to si člověk rychle zvyknul. A já si to začala užívat!

Jídlo bylo totiž výborný! Ne nadarmo získal jejich šéfkuchař michelinskou hvězdu. Vyladěné do posledního detailu, jak chuťově, tak vizuálně. A gastro zážitek byl o to silnější, když před námi sám Roland Huber jištěný několika popruhy připravoval a servíroval všechny tři chody.

A jak to v takové výšce vlastně dělal? Uprostřed plošiny byla pevná podlaha, kde obsluha stála, mohla se tak bez problémů pohybovat, a díky tomu i servírovat samotná jídla. Jen pro dezert jsme se na otočku vrátili na zem, a pak zase šup nahoru. Tentokrát jsem se ale dívala dolů, jak se zvedáme a užívala jsem si tu obrovskou volnost kolem.

Když jsme pak po zhruba 45 minutách vystoupili na pevnou zem, byla jsem jak zfetovaná. Úsměv od ucha k uchu, chtělo se mi tancovat a křičet do světa, jak dokonalý to byl zážitek. Euforie ze zvládnutí takového adrenalinového kousku mi vydržela až do večera, tak snad se mi ji podařilo aspoň trochu předat i vám. Vyražte, stojí to za to! Více info najdete na prague.dinnerinthesky.cz.