Jako malá jsem si myslela, že láska je hlavně o romantických gestech. Prostě že až mi někdo bude nosit každý den kytky, bonbóny a kabelky bude to ten pravý pro život. Jenže láska je úplně o něčem jiném. A i když se možná za dvacet let můj pohled na ni zase změní, teď je pro mě významem toho slova to, co pro mě dělá můj T.
Takže:
Láska je, když vám někdo řekne kompliment i po probdělé noci, s plným nosem a oteklýma očima. Když vám dojde v neděli brzy ráno do obchodu pro zázvor. A pak vám z něj udělá čaj.
Když uspí dítě, abyste si sama mohla dát dvacet.
Když vypere, pověsí a sundá prádlo, protože vám je pod psa a jste ráda, že jste ráda.
Když připraví oběd vám i dítěti.
Když umyje po tom obědě i všechno nádobí.
Když celý den dělá všechno, co vám na očích vidí, aby vám alespoň trochu zvednul náladu.
Když stráví prakticky celý víkend péčí o vás a o dítě.
Tak prostě víte, že je to ten pravý.
A to je ta láska.
